Lovecká sezóna
Lovecká sezóna
Tak jsem se zase jednou, po dvou letech rozhodl jít na ples. Ani nějak vlastně nevím co mě to napadlo, ale stihl jsem letos rovnou dva. Těžko se dají nějak srovnávat. Jeden byl maturitní ples Gymnázia Jana Palacha v Mělníku a odehrával se v KD Neratovice a ten druhý byl maturitní ples Gymnázia Postupická a ten se konal ve Velkém sálu Lucerny. Už jen tyto odlišnosti sou tak zásadní, že se těžko dají tyto dva plesy shrnout do několika společných řádků.
Přeci jen se pokusím najít na nich něco stejného. No tak ne, nic mě nenapadloJ.
Do Neratovic jsem jel vlastně z jediného důvodu. Tím byla Nadja. Pozvala mě tam už někdy v září a já nemohl odmítnout. Už cesta na ples byla katastrofa a já tušil, že asi nebude vše podle mích představ. Moc jsem se tam těšil, ale to je chyba. Vždy když se člověk na něco těší, špatně to dopadne. Z Prahy jsme vyjeli o pul hodiny později a po nekonečném bloudění v polích a hledání kulturáku v Neratovicích, jsme na ples dorazili s hodinovým zpožděním a do našlapaného sálu jsme se skoro ani nevešli. Hudba, no nebo spíš nějaká vesnická kutálka hrající opravdu zvláštní hudbu, doprovázela prapodivné pohyby opilých maturantů, bloumajících po parketě a chaoticky lapajících po dechu. Nebo tak mi to alespoň přišlo. No nevím jen jsem čekal ples a zatím tam nějací divní lidé napodobovali Divokého Billa a podobně. Na to jsem neměl moc náladu a tak jsem musel kalit. Nadja si nás skoro nevšímala, užívala si dobré nálady panující všude okolo mě. Obleku jsem na podobnou zábavu neměl moc náladu a tak jsem čekal, a tak jsem čekal na nějakou vhodnou chvíli, kdy vytáhnu Nadju aspoň na parket, ale nešlo to, byla na roztrhání. Každém s ní chtěl tančit, fotit se s ní, kecat, no a na mě nějak nevybilo no, asi jsem nebyl dost průbojný. V tom se přiblížilo půlnoční předtančení, to se mi líbilo, byla to opravdu sranda a pak už disko. Chvíli sem poseděl, šel jsem se převlíknou, že zatančím, vrátil jsem se, sál skoro prázdný a našeho stolu nikdo. Tak jsem zasedl, dal si něco k pití a opile se pohupoval do rytmu slavných vypalovaček techno světa, které tam dj umě mixoval do sebe. Paráda. Sál se vylidnil, zbylo jen několik maturantů a několik Nadjinejch kamarádů, se kterýma jsme vyrazili na after busem do Mělníka. Těšil jsem se na konečně normální hudbu, měl jsem náladu se pořádně vyblbnout. Dorazili jsme do nějaké hospůdky, cihelna. Nebylo si ani kam sednout, bylo tam asi šest stolků a úplně naplněném bar. Neskutečné čekání na něm mě nebavili, tak jsem pil raději xxl pití. Byl jsem sice už nadranej jak pes, ale kalil jsem dál, co jiného tam dělat, podařilo se nám zabrat stůl a tak jsme seděli a kecali. Pak jsme se vydali tágem někam do Mšena, kde Nadja bydlela. Tam jsme měli přespat. Dostal jsem místo na gauči, sice jsem se tam moc nevešel, ale když sem nohy protáhl skrz opěradla, tak se tam celkem dalo ležet. Po třech hoďkách jsem si rozlámaném pustil telku, udělal kafe a čekal, až mě někdo odveze domů. Zajímavý zážitek…
Postupická. Lucerna. To je asi úplně jiná liga. Místo hnusného piva za dvacet, jako v Neratovicích, stejně hnusné pivo nebo kuželka za čtyři pětky. Kapela hrající plesovou hudbu, maturanti stejně krásně nadraní jako jsme byli mi. Proč jsem šel jsem. Ho zase v tom asi byla ženská, ale taky jsme se mockrát za večer nepotkali. Někde je chybaJ. Ale šel jsem se tam podívat i z jiných důvodů. Hezkej program a aspoň několik známech tváří. Na parket jsem se nakonec nedostal, ale to mě zas tak nemrzelo. Hodiny tanečních sou už dávno pryč. Předtančení maturantů byla děsná nuda, absolutně bez nápadu. No pak začala diskotéka. Tak jsem šel chvíli zaskákat. Jsem si jistej, že sem byl středem pozornosti celé Lucerny a vůbec mi to nevadilo. Po úmorném poskakování sem musel jít asi na pul hoďky na vzduch, asi se o mě pokoušel infarkt. Pak se převlíknout a šup na after. Cesta tramvají nebyla moc zajímavá. Bylo to kousek. Klub se mi moc líbil. Kulatej koktejl bar uprostřed parketu, pěkné prostředí, jo to by šlo. Začal jsem do sebe sypat další píva a čekal až dj začne hrát. Po pul hoďce jsem to nevydržel a šel zjistit proč nehraje, proč tam hraje jen potichlá hudba neurčitého žánru a rytmu. K mému zděšení jsem zjistil, že se hraje. No tak to bylo supr. Ta hudba stála fakt za prd. Na to se nedalo. Na to jsem byl moc střízlivej a to je co říct, měl jsem toho fakt ranec. No tak nic, zas žádná zábava a zas jsem se dostal domů až v šest ráno, když máma vstávala do práce.
Myslím, že s plesama mam zas na dlouho vystaráno
